Chvála obyčejných (prostých) slov

Původně jsem chtěl napsat „chvála prostých slov“, ale pak jsem se toho označení zalekl, a jak jsem následně zjistil, oprávněně. Google se mě totiž hned zeptal, zda jsem neměl na mysli „chválu sprostých slov“. Prostá slova mi připomínají „něžnou krásu polního kvítí“ (obrat vypůjčený z jednoho textu od Jana Čepa). Možná nám připadají samozřejmá tím, jak nám dennodenně slouží, ale bez nich by naše komunikace byla chudší a méně srozumitelná. Tato slova jsou odpradávna pevná a stálá. Víte u nich, na čem jste. Nestává se vám u nich tak často, že musíte dlouho přemýšlet, co jimi chtěl ten druhý vlastně říct.

„Spousta malých slov dokáže, možná víc než si myslíte, uspokojit vaše potřeby svou silou, krásou a elegancí, která velkým slovům chybí“ (Richard Lederer, The Miracle of Language, Pocket Books, New York 1991, s. 30).